Zvýšená incidence bolestí hlavy u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) ve srovnání se zdravou populací je obecně známa. Migréna může předcházet vývoj první manifestace RS, nebo naopak v průběhu RS se rozvine migréna. Jednou z klíčových otázek z hlediska klinického a terapeutického je, zda migréna je symptomem RS, nebo komorbiditou.
U pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) je migréna obecně považována za běžný stav. Již v roce 1952 měli D. McAlpine a N. Compston v úmyslu popsat „některé aspekty přirozeného průběhu diseminované sklerózy". Vyšetřili skupinu 250 osob s RS a zjistili, že pět z nich prodělalo migrénu během tří měsíců před propuknutím onemocnění. Všech pět pacientů mělo migrénu v minulosti. Nedávno F. L. A. Yusuf a jeho spoluautoři přezkoumali 29 studií a zjistili, že lidé s RS běžně trpí migrénou ještě před propuknutím onemocnění. Prevalence migrény u pacientů s RS se v různých zemích liší – vyšší je v zemích Ameriky a Afriky (43 %), nižší je v evropských a asijských zemích (25 %, resp. 24 %). Vědci zkoumají, proč se migréna a RS mohou vyskytovat společně.
Jaký je vztah mezi migrénou a RS?
Rozklíčovat povahu možného souběžného výskytu migrény a RS představuje významnou výzvu. M. K. Horton a spoluautoři v poslední době nenašli žádné důkazy, které by naznačovaly, že migréna je kauzálním rizikovým faktorem RS. Identifikovali však několik genetických variant společných pro RS a migrénu, čímž lze částečně vysvětlit překrývání obou nemocí. Kromě toho v kohortě osob ze severní Kalifornie, které měly RS a migrénu (38,9 %), byly ve srovnání s osobami s RS a bez migrény častěji zastoupeny ženy, které někdy kouřily a měly v anamnéze depresi.
Načasování diagnózy migrény u lidí s RS se může také lišit. Profesorka Marrie dodala: „Někteří lidé mohou mít migrénu dlouho předtím, než se u nich objeví jakýkoli příznak RS, zatímco u jiných se migréna může rozvinout nebo být diagnostikována až po stanovení diagnózy RS. Jedním z aspektů, které je třeba vzít v úvahu, je skutečnost, že lidé s RS navštěvují neurology častěji než běžná populace. Proto existuje možnost, že některé rozdíly pozorované v načasování diagnózy migrény u pacientů s RS souvisejí s tím, že většina z nich pravidelně navštěvuje neurologa. Viděla jsem mnoho lidí, kteří měli migrénu v anamnéze, ale diagnóza jim byla stanovena až při návštěvách neurologa kvůli RS. To je jeden z faktorů, který může ovlivnit načasování, kdy se tyto diagnózy objeví."
Proč je bolest hlavy u RS tak častá? Může se jednat o důsledek přítomnosti prozánětlivých cytokinů, demyelinizujících lézí v šedé hmotě, ale také se může jednat o nežádoucí účinek DMT (disease modifying therapy). Bolesti hlavy zhoršuje interferon-beta, a to bez ohledu na způsob aplikace (i.m. nebo s.c.), a jsou velmi častým nežádoucím účinkem fingolimodu, agonisty receptoru pro S1P, který byl jako první perorální lék schválen k léčbě aktivní RR‑RS.
Pacienti by proto měli být na bolest hlavy/migrénu aktivně dotazováni při volbě terapie RS a u predisponovaných jedinců by se neměla volit léčba, která bolesti hlavy/migrénu zhoršuje. Nízká kvalita života, s níž jsou časté bolesti hlavy spojené, vede k nižší adherenci k léčbě, a tím i k horším klinickým výsledkům terapie RS.
Migréna a RS v klinických studiích a oblasti zdravotní péče
Metaanalýza klinických studií fáze III zkoumala prevalenci komorbidit u téměř 18 000 osob s RS zařazených do 17 klinických studií. Zjistila, že 46,5 % účastníků mělo jednu nebo více komorbidit. Migréna byla jednou z nejčastějších komorbidit zejména u žen a mladších věkových skupin.
Profylaktická léčba migrény
Cílem profylaktické léčby je především redukce frekvence, trvání a intenzity záchvatů migrény, zlepšení účinnosti akutní terapie, zabránění přechodu epizodické migrény do chronické formy onemocnění a omezení nadužívání akutní medikace. První cílenou specifickou terapií migrény je profylaxe anti-CGRP. Jedná se o velké molekuly s vysokou molekulovou hmotností, takže téměř neprocházejí hematoencefalickou bariérou (periferní působení). Mají výraznou cílovou specifitu, čímž se minimalizují nežádoucí účinky v jiných místech působení, a zároveň se tím zlepšuje i jejich tolerabilita. Mají dlouhý biologický poločas (například fremanezumab 45 dní), proto se s výhodou užívají jako profylaktická léčba, kterou lze podávat jednou měsíčně anebo i v delších intervalech. Nemají lékové interakce, nejsou totiž metabolizovány v játrech, ale jsou pozvolna štěpeny na jednotlivé aminokyseliny pomocí retikuloendotelového systému. Ačkoliv se mohou vyskytnout nečetné lokální komplikace při subkutánním podání, celkově jsou humánní protilátky dobře tolerovány a nemají imunogenní potenciál. Velice dobrá účinnost těchto látek byla prokázána v klinických studiích a od roku 2020, kdy jsou přípravky v ČR registrovány, nadále potvrzována v praxi, a to jak u epizodické a chronické migrény, tak u MOH
Reference:
https://ectrims.eu/insights/managing-migraine-in-people-with-ms/