NASHVILLE, Tennessee, 7. června 2024
Pacienti s roztroušenou sklerózou (RS), u nichž se po léčbě okrelizumabem nebo ofatumumabem vyvinula hypogamaglobulinemie (HGG), mají přibližně dvojnásobně vyšší riziko závažné infekce.
Výsledky studie byly prezentovány 30. května na výročním zasedání Konsorcia center pro roztroušenou sklerózu (CMSC, Consortium of Multiple Sclerosis Centers) 2024.
Bylo zjištěno, že u necelých 10 % pacientů, kteří byli léčeni některou z protilátek způsobujících depleci B buněk, se vyvinula HGG, což korelovalo s deplecí B buněk a snížením hladiny imunoglobulinu IgG a IgA.
Míra výskytu závažných infekcí u pacientů, u nichž se vyvinula HGG při léčbě okrelizumabem nebo ofatumumabem, byla 16,8 %, tedy více než dvojnásobná oproti pacientům bez HGG.
Ačkoli souvislost mezi rituximabem a HGG byla dobře zdokumentována, rostoucí používání monoklonálních protilátek zaměřených na B buňky u RS naznačuje, že je zapotřebí více údajů, abychom pochopili riziko HGG „v reálném světě“, řekl výzkumník Kiranpal S. Sangha, PharmD, specialista klinické farmacie na Waddell Center for Multiple Sclerosis, University of Cincinnati, Cincinnati.
„Používání anti-CD20 terapie u RS, zejména okrelizumabu a ofatumumabu, se zvyšuje," řekl. „Neexistují žádné studie, které by porovnávaly míru výskytu závažných infekcí u pacientů s RS léčených některou z těchto běžně používaných terapií."
Dobře známé riziko
Data 911 pacientů pro studii REPLACE-MS byla retrospektivně shromážděna z několika center pro léčbu RS.
- Míra výskytu HGG byla u pacientů léčených okrelizumabem (n = 832) 9,9 %, u pacientů léčených ofatumumabem (n = 179) představovala 8,9 %, přičemž tento rozdíl nebyl významný (p = 0,676).
- Pacienti, kteří byli léčeni okrelizumabem nebo ofatumumabem a vyvinuli HGG, byli ve srovnání s pacienty bez HGG starší (48 let vs. 45 let), častěji bílé rasy (92 % vs. 71 %) a byli léčeni delší dobu (1 130 dní vs. 927 dní). Mezi skupinami nebyl rozdíl v průměrném indexu tělesné hmotnosti, přítomnosti progresivního fenotypu ani v pohlaví.
- Po úpravě na zavádějící faktory bylo zvýšené riziko HGG při léčbě okrelizumabem nebo ofatumumabem významně vyšší u osob ve věku 50 let nebo starších, bělochů a pacientů s délkou léčby delší než 3 roky.
- Bez ohledu na stav HGG vyvinulo celkem 73 pacientů závažnou infekci a 836 pacientů bylo bez infekce.
- Mezi pacienty léčenými okrelizumabem nebo ofatumumabem byla míra infekce 16,8 % u pacientů s HGG oproti 7,1 % u pacientů bez HGG.
- Faktory spojené s rizikem infekce HGG byly následující: více než 3 roky léčby, předchozí léčba modifikující onemocnění a progresivní fenotyp. Významným prediktorem byla také lymfopenie (definovaná jako ALC < 1 000/µl).
Potřebujeme více údajů
Enrique Alvarez, MD, PhD, zástupce vedoucího oddělení klinického výzkumu na Neurologické klinice Lékařské fakulty Coloradské univerzity v Auroře (Colorado), v komentáři pro Medscape Medical News uvedl, že panuje široká shoda na tom, že pacienti by měli být pravidelně sledováni kvůli změnám hladin IgG a infekcím.
V recentním přehledovém článku publikovaném v časopise Multiple Sclerosis and Related Disorders o riziku HGG u pacientů s RS léčených anti-CD20 dospěl Alvarez se spoluautory rovněž k závěru, že riziko závažné infekce není zanedbatelné, i když přínosy této terapie obvykle poskytují příznivý poměr přínosů a rizik.
Alvarez poznamenal, že z řady malých počátečních studií vyplynuly rozpory ohledně rizika HGG, ale v těchto větších studiích je souvislost s infekcí stále jasnější.
Navrhl, aby vyšetření pacientů s RS léčených protilátkami způsobujícími depleci B buněk proběhlo „alespoň jednou ročně“. Upozornil ale na to, že neexistuje úplná shoda v hodnocení biomarkerů; tedy kdy jsou hodnoty biomarkerů, jako je IgG nebo HGG, dostatečně nízké, aby odůvodňovaly změnu léčby RS.
Alvarez na základě své analýzy také uvedl, že riziko se zvyšuje u pacientů, kteří se léčí nejdéle, a u pacientů s vyšším stupněm postižení.
Z toho vyplývá, že by se mohlo jednat o faktory, které by mohly být vodítkem pro to, jak často sledovat pacienty s roztroušenou sklerózou léčené B buněčnou depleční terapií z hlediska rizika infekce. K vytvoření doporučených postupů (guidelines) je však zapotřebí více dat.
Zdroj: